Deťom je jedno či majú dve matky, dvoch otcov alebo jednu matku a jedného otca. Oni chcú lásku, neriešia či je to „tradičná“ rodina ako hovoria politici. Je však ťažšie vychovávať deti v homosexuálnom páre? Spravila som rozhovor s maminkami Káťou a Maru, ktoré na svojom instagramovom profile zdieľajú svoje dni, delia sa s divákmi o tom ako to je u nich. Ak by niekoho zaujímalo bližšie ako si žije rodinka s dvoma matkami a dvojčatami určite si ich pozrite na instagrame @dvojmamy

Najprv sa teda opýtam úplne základnú otázku. V koľkých rokoch ste si uvedomili, že ste inej orientácie, kedy a ako ste to priznali sami sebe?

Maru:  ,,Já jsem si to uvědomila asi tak v pětadvaceti s tím, že jsem poznala svoji přítelkyni. Kdybych ji poznala dřív, tak bych si to možná uvědomila dřív. Svoji orientaci jsem jinak asi rok tajila.“

Káťa:  ,,Já jsem si to uvědomila v 17 letech s tím, že jsem to v 17 měla strašnou potřebu říct okolí, ale do nějaké první ťafky, kdy jsem to začala znova tajit. Řekla bych, že jsem to tajila dost dlouho. Možná tak před třemi lety jsem se otevřela úplně, takže mi to trvalo asi 7 let, než jsem se úplně otevřela, a řekla jsem to úplně všem . I v obci, v práci…“

Teraz k vášmu vzťahu. Ako ste sa spoznali a kedy ste si začali uvedomovať city k tej druhej?

,,My jsme se seznamili v létě 2017. Chvili předtím jsem si psali, asi tak týden no(smiech). Ale ne. Psali jsem si tak okolo těch dvou týdnů a už během toho psaní jsme si uvědomovali že to bude dobrý mezi námi. Byly tam sympatie. No byla to proste láska na prvni pohled.“

Ako ste prišli ku deťom?

,,Inseminace“

Je podľa vás ťažšie mať dieťa v Českej republike ak ste s rovnakým pohlavím?Nebojíte sa, že vaše deti budú šikanované, a podobne?

,,Mít dítě se stejným pohlavím je v České republice určitě těžší a bylo by mnohem jednodušší, kdybychom měli manželství pro všechny a určitě dostupné kliniky a ne jenom pro homosexuály, ale i pro například single ženský.
Šikany se samozřejmě bojíme jako každí rodiče, protože děti jsou zlé, co si budem povídat. Když chtějí šikanovat, tak si vždycky něco najdou, takže určitě to není jenom kvůli naší orientaci, ale šikanovat by je mohly kdyby byly zrzavé, měly brýle, kdyby byly hubené , tlusté… Vždy by se něco našlo, takže šikany se bojíme všeobecně. 
Důležitý je dětem už od dětství vysvětlovat, že je důležitá tolerance. Lidi by měli vysvětlovat svým dětem, že jsou různý odlišnosti, ať už je to ve vzhledu, orientaci, barvě kůže … Je to jedno v čem, je důležitý vysvětlovat odlišnosti všeobecně.“

Ako často sa stretávate s kritikou a čo by ste odporučili mladým ľuďom, aby to toľko neriešili a boli sami sebou?

,,My osobně se s kritikou moc nesetkáváme. Možná je to tím, že si jí snažíme nevšímat, ale vnímáme ji spíš u druhých lidí.

Mladým lidem bychom doporučily, aby si toho tolik nevšímali, a byli sami sebou.

Já vím, že to není úplně jednoduchý, zvláště u vás na Slovensku, ale ten první krok je se smířit sám se sebou, a pak vás i druzí budou líp přijímat. Nelžete sobě ani druhým, to je základ. Být otevřený a stát si za tím, že jste rovnocennej člověk, že nikomu neubližujete, a bojovat za to, aby vás tak vnímalo okolí a to i stát. Musíme si být jisti svými právy. To, že jsme lesby, neznamená, že jsme ztratily právo být třeba matkami. Když to budeme my vnímat, že je to normální, začnou to tak vnímat i druzí.“

Chceli by ste nakoniec ešte niečo ľuďom odkázať?

,,Je to váš život a máte ho jen ve svých rukách, tak buďte šťastní. Nežijte podle představ druhých.

Mějte se rádi, užívejte si života a nebojte se být sami sebou. Láska je jen jedna a je pro všechny stejná.“